<h1>Motýlí efekt? Obraz jako různosměrná dekonstrukce celku</h1>
<h1>Motýlí efekt? Obraz jako různosměrná dekonstrukce celku</h1>

Vladimír Véla / Adam Štech / Lubomír Typlt / Martin Gerboc / Daniel Pitín / Jiří Petrbok

Motýlí efekt vyjadřuje citlivou závislost vývoje systému na počátečních podmínkách, jejichž malé změny mohou mít za následek velké variace v delším průběhu.

Tato výstava otevírá otázky možností malířské reflexe dnešní doby, která v sobě nese množství rozmanitých kulturních impulzů a stop z různě vzdálené minulosti, jejichž začátky nelze zpětně díky množství převrstvení a rychlost distribuce dat zpětně identifikovat. Na tuto situaci reaguje ve svých obrazech šest malířů tří generací, kteří usilují o dekonstrukci či defragmentaci mizející jednoty jako společné jistoty. Každý z nich jiným způsobem malířské artikulace zpřítomňuje a zobecňuje nejistotu z neznámého. Jsme tu svědky obecnější proměny, o jejíchž zákonitostech nejsme dostatečně informováni. Jak uchopit to, co by mohlo být společným pocitem doby a co se v druhém plánu ukazuje jako aspekt, který propojuje všech šest názorových pozic prezentované malby?

Název „Motýlí efekt?“ metaforicky odkazuje k principu východiska a důsledku, aniž by mohl být tento princip přesně časově a prostorově usazen. Otazník v názvu výstavy poukazuje na zmnožení a zrcadlení otázek vložených autory již do základních vrstev vystavených obrazů.

Vztahování se ke světu se komplikuje. Nezbývá tedy, než se ptát: Jaká je příčina a jaký je důsledek tohoto stavu? Stačí princip modelové situace k pochopení tohoto složitého děje? Nebo je to spíše sama obrazotvornost – nástroj společný umění i vědě -, která je schopna nových, přesnějších pojmenování, a kterou je proto třeba znovu probudit k životu?

 

Vystavující

Vladimír Véla (1980)
Procesy v prvotních, živých formách. Cyklické opakování zrodu a zániku. Motiv jádra a znaku v jednoduchých kompozicích mimo chronologii dějin.

Adam Štech (1980)
Vytěžování dějin umění „proti srsti“, narušování chronologie. Koláž historických slohových fragmentů. Parafráze, aktualizace, zpřítomňování.

Martin Gerboc (1971)
Básnické a filozofické rezonance (např. Baudelaire, Artaud, Foucault, Barthes). Deziluze praxe mezi mocí násilím a sexem. Květy zla.

Lubomír Typlt (1975)
Metafory prozření. Čas dětství a dospívání. Hra jako nevratný vstup do zkušenosti.

Daniel Pitín (1977)
Rozpad kontinuálního vyprávění. Svět jako labyrint. Metamorfóza času a prostoru v mediálním křížení obrazů a informací.

Jiří Petrbok (1962) 
Možnosti nové syntézy. Odhmotnění, redukce a spiritualita. Recyklace a citace jako základ nové výrazové identity.

Kurátor: Petr Vaňous

Vystavující

Vladimír Véla (1980)
Procesy v prvotních, živých formách. Cyklické opakování zrodu a zániku. Motiv jádra a znaku v jednoduchých kompozicích mimo chronologii dějin.

Adam Štech (1980)
Vytěžování dějin umění „proti srsti“, narušování chronologie. Koláž historických slohových fragmentů. Parafráze, aktualizace, zpřítomňování.

Martin Gerboc (1971)
Básnické a filozofické rezonance (např. Baudelaire, Artaud, Foucault, Barthes). Deziluze praxe mezi mocí násilím a sexem. Květy zla.

Lubomír Typlt (1975)
Metafory prozření. Čas dětství a dospívání. Hra jako nevratný vstup do zkušenosti.

Daniel Pitín (1977)
Rozpad kontinuálního vyprávění. Svět jako labyrint. Metamorfóza času a prostoru v mediálním křížení obrazů a informací.

Jiří Petrbok (1962) 
Možnosti nové syntézy. Odhmotnění, redukce a spiritualita. Recyklace a citace jako základ nové výrazové identity.

Pondělí ZAVŘENO

Úterý–neděle 10–18

Čtvrtek 10–20

Vážení návštěvníci, poslední vstup na výstavu je možný nejpozději 30 minut před koncem otevírací doby.

Klub Galerie Rudolfinum

Koupit členství

Adresa

Alšovo nábřeží 12
110 00 Praha 1

Koupit členství