Autor zde pracuje s materiálem, jenž nás každodenně obklopuje, ať už v žité či zprostředkované realitě. Předlohou pro umělcovu precizní malbu jsou především televizní či tištěné reklamy nebo vlastní fotografie, v nichž se opakovaně objevují motivy přírody, portrétu a lidské figury, architektury a také nejrůznějších dopravních prostředků – karavanů, aut a letadel. Prvek opakování je v Havekostově tvorbě důležitý stejně jako neustálé sledování proměny času. V souvislosti se současným obrazem se musíme znovu ptát, co je to motiv, co název, forma a obsah. Havekostovo dílo tyto otázky pojímá netradičním způsobem, který se vymyká jednoznačné kategorizaci.

Kurátor výstavy Petr Nedoma říká: „Východiskem Havekostovy tvorby je především fotografie, prakticky jakákoliv, kterou promyšleně upravuje v počítači. S použitím fotografie se snaží vytvořit obraz, který, i když zdánlivě věrně popisuje cosi z reality, směřuje od prostého popisu směrem k jádru nepředmětného sdělení. Vývoj jeho tvorby směřuje k redukci významů zobrazení a tím ke stále větší převaze děl, jejichž jediným tématem je obraz sám o sobě, zdánlivě abstraktní, svým způsobem odcizený svému původnímu účelu zobrazovat realitu. Základní otázkou je hledání nepopisné reality, reality nezatížené lacinými emocemi a banalitou donekonečna se opakujících vyprázdněných sdělení a významů. Neurčitost obrazů je odrazovým můstkem cesty za obraz. Jako nejpodstatnější zůstává obrazová kvalita sama o sobě, nezatížená významy. Mnohdy je zcela nezávislá na zobrazeném motivu. Ten je používán pouze jako podpůrná konstrukce k otevření diskuse o světě zahlceném hypertrofovaným zobrazováním, jež začíná překrývat prostou, nemanipulovanou realitu světa, odsouvanou do pozadí jako něco méněcenného, nevýznamného a pozměňuje její skutečný obsah a význam.“

V širších souvislostech současné malby si můžeme vedle Eberhard Havekosta připomenout dílo Luca Tuymanse a zejména Gerharda Richtera, i když pro něj byla fotografie více prostředkem k posilování významu malby a Richter, na rozdíl od Havekosta, se nikdy zcela nevzdal významu námětu a obsahu zobrazení. Příležitost k přímému srovnání tvorby Havekosta a Richtera bude mít český divák v rámci Česko-německého kulturního jara, jehož součástí je nejen výstava Eberharda Havekosta v Galerii Rudolfinum, ale i výstava díla Gerharda Richtera v Národní galerii.

Eberhard Havekost (*1967) se narodil v Drážďanech, kde také studoval na Hochschule für Bildende Künste. V roce 1999 získal prestižní Karl Schmidt-Rottluff Stipendium. Momentálně působí jako profesor na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu. Mezi významné instituce, kde prezentoval své samostatné výstavy, patří Kunstmuseum Wolfsburg, SCHIRN Kunsthalle ve Frankfurtu či Stedelijk Museum v Amsterdamu. Žije a tvoří v Berlíně.

Výstava v Galerii Rudolfinum přímo navazuje na předchozí představení autorovy tvorby v berlínském centru současného umění Kindl. Výběr prací pro pražskou výstavu koncipoval Eberhard Havekost, kurátorem je ředitel GR Petr Nedoma. K výstavě je vydáván katalog s úvodním textem Petra Nedomy a esejemi od Petra Vaňouse, českého výtvarného teoretika a kurátora, a také Invar-Torre Hollause, švýcarského historika umění.