<h1>Double Fantasy</h1>
<h1>Double Fantasy</h1>
<h1>Double Fantasy</h1>

Jan Jedlička (CH), Michal Šeba (CZ), Beate Gütschow (D), Petr Nedoma (CZ)

Koncepce výstavy Double Fantasy je založena na vibrujícím vztahu akademické doktríny evropské krajinářské malby především 17. století, úzce spojené s jmény jako Claude Lorraine nebo Nicolas Poussin a jejího znovupoužití v současné digitální fotografii. Historizující, akademická krajina byla vždy vědomě tvořena mimo čas a prostor, mimo realitu, a přitom v co nejreálnější podobě. Předobrazem nebyla realita přírody, ale realita akademické doktríny, realita snu o krajině, jaká by měla být. Byla revitalizací antického mýtu, který se odehrával v kulisách krajiny coby představy dávné minulosti. Nejblíže k tomuto postupu má tvorba Beate Gütschow. Ke krajině přistoupila z konceptuální pozice jako ke konstrukci obrazu, čímž do jisté míry tematizovala nikoliv zobrazení konkrétního místa, to je v zásadě irelevantní, ale především použitou metodu. Téměř doslovně si vzala za vzor krajinářskou akademickou doktrínu. Pomocí klasické analogové fotografie si vytvořila velkou zásobárnu tradičních obrazových motivů, samozřejmě ale v současné krajině, které pak digitalizovala a pomocí počítačových programů sestavila podle zmíněných akademických zásad do podoby současných velkoformátových ideálních krajin.

Autenticita

U dnešních fotografů do popředí zákonitě vystupuje také problém autenticity přírody, kterou jsme především v Evropě obklopeni, tedy problém historie lidských zásahů do krajiny. V této rovině se s problémem vztahu ideální krajiny a dnešní reality před objektivem vyrovnává Jan Jedlička. Pracuje s krajinou, která na první pohled vykazuje znaky lidmi téměř nedotčené přírody, ploché, nížinné prostory s minimem vegetace, ve stavu jakéhosi zkamenění. Ve skutečnosti se jedná o krajinu, která byla člověkem zásadně proměněna, pradávné bažiny byly meliorovány, odvodněny, půda je částečně obdělávána. Plochá prázdnota s minimálním pozadím, které by ukotvilo pohled do dáli, navozuje použitím širokoúhlého objektivu zdůrazňujícího hloubku prostoru pocit nekonečnosti a plynutí času. Jan Jedlička snímá jednotlivé záběry podle přesně promyšleného systému a důsledně zkoumá každý detail. Vytyčuje pevné body – stejný čtvercový, tedy nedynamicky, statický formát, s horizontem vždy dělícím obraz na poloviny, vede nás do liduprázdného prostoru v dlouhé řadě mnoha desítek záběrů. Jedlička nevytváří zarámovaný, tedy od reality oddělený obraz, nezajímá ho uměle strukturovaná ideální krajina. Středem jeho zájmu je krajina redukovaná až na dřeň, vyselektovaná esence tvarové a strukturální bohatosti jednoduchých přírodnin. Použití klasické černobílé fotografie, tedy absence barvy, je i technologicky návratem do minulosti, což podtrhuje směřování k primární hornině, která byla snad ještě před dějinami.

Technologie

Maximální využití nové technologie digitální fotografie ve prospěch zdůraznění a prohloubení reality krajiny, kterou snímá, je podstatou práce Michala Šeby. Kompozice záběrů je také, jako u Jana Jedličky, často pouze výsekem skutečnosti, nikoliv dovnitř obrácenou umělou konstrukcí, jež končí na hranici rámu. Je to zřetelně reálný svět, který však svým světelným nastavením vyvolává intenzivní pocit magických situací probouzejících imaginaci ze zachycené atmosféry. Přes zřetelný romantizující opar se však Šebovy fotografie technologicky blíží skutečné realitě více, než kterýkoliv jiný způsob zobrazení. Šebova technologie násobného využití plné kapacity snímacího čipu umožňuje odbourat tradiční nedostatek ztráty ostrosti a kresby do hloubky u klasické fotografie. To znamená, že jeho záběry téměř dokonale kopírují realitu, která je samozřejmě v každém okamžiku, v každém detailu bez ohledu na vzdálenost od místa, z níž je pozorována, stále plně prokreslena, plně ostrá, reálná. Toto je problém, že který malba řešila celá staletí. Co je však pro naše téma důležité, je jeho promyšlená práce s historií zobrazování formou ostrých střihů a kontrastních spojení.

Archetyp

Tvorba všech čtyř umělců klade v konečném důsledku velmi naléhavou otázku po původu archetypu obecně sdílené ideje, představy ideální krajiny. Jde o otázku, zda zmíněná idea vychází ze samotné přírody nebo z nesmírně bohatě strukturované představy o ní, uložené a tradované klasickými obrazy v museích a galeriích. A dále jak dalece byla akademická krajina nalezeným obrazem a co z něj se stalo základem pro umělecké, intelektuální a filosofické úvahy formující následně celek kultury. Druhou otázkou je míra naší akulturace, tedy ovlivnění našeho vidění a výběru ideální konfigurace krajiny výchovou a vzděláním vycházejícím z historického dědictví, a to jak při pouhém vnímání přírody, tak především při zásazích do ní, při jejím formování, přizpůsobování našim představám. Další otázkou je vztah mezi uměleckým ztvárněním přírody a pouhým záznamem reality s ohledem na formu a jeho výsledné vyznění, tedy jaké mentální operace, asociace, představy a intelektuální postupy je tento pouhý záznam schopen vyvolávat. Film Petra Nedomy Krajina (Montalcino), 2010 v závěru výstavy se pokouší tyto otázky zodpovědět jednoduchou formou čtyřhodinového, nepřerušeného záznamu reality, tedy pouhým pohledem do vybraného výseku skutečnosti.

Katalog

Výstavu Double Fantasy doprovází bohatě ilustrovaný katalog s textem autora koncepce a kurátora výstavy Petra Nedomy. Dále obsahuje rozsáhlou studii Marie Rakušanové, která do hloubky rozebírá naznačené otázky. Katalog vydalo nakladatelství KANT v Praze.

Kurátor: Petr Nedoma

úterý-neděle 10.00-18.00

Vstupné

130 / 80 Kč

Koupit vstupenku

čtvrtek 10.00-20.00

Adresa

Alšovo nábřeží 12
110 00 Praha 1

pondělí Zavřeno

Jak k nám?

Mapa a další informace