o výstavě
Každý z umělců používá zcela odlišné výtvarné prostředky výrazně podtrhující vyznění děl. Strakova klasická čínská tušová malba v nezvykle monumentálním měřítku je v ostrém kontrastu s ironickými tématy ryze evropské provenience. Témata nejpokleslejšího kýče provedená jakoby staromistrovskou šerosvitnou malbou akademického střihu u Martina Edera jsou nezastřenou hrou s pokleslým vkusem širokých vrstev. Naproti tomu Jonathan Meese ve svých plastikách brilantně rozehrává bohatý rejstřík skulptivní hry s odkazy na evropské sochařství napříč stoletími. Snad nejhlouběji sestupuje Josef Bolf ve svých technicky velmi náročných obrazech tematicky se nořících do temných vrstev nevědomí a infantilní vzpomínky. Všem je společný pevný základ hluboce poznaných a především zažitých dějin evropské kultury a uměleckého odkazu, s nímž pracují s naprosto samozřejmou znalostí i nejjemnějších detailů, jež významotvorně vtahují do svých rafinovaných her.
