o výstavě
Klíčovou otázkou výstavy je to, co se vlastně za těch 20 let s „fotografií“ jako uměním stalo. Soustředí se tak nikoliv na průzkum všech přežívajících žánrů fotografie, ale naopak na výskyt všech jejích nových mutací, často sahajících za její dosavadní hranice.
Použití fotografie v současném umění se od devadesátých let zásadně demokratizovalo: fotografie se postupně jako umělecké médium vysvobodila z izolace dané její technicistně profesní podstatou. V posledních dvou dekádách tak můžeme pozorovat odklon od modernistické vize fotografie k postkonceptuálně formulované tvorbě. Na poli námětů a syžetů se důraz přesouvá od zrcadlení (ať vnější či vnitřní) skutečnosti k jejímu strukturovanějšímu popisu: fotografie přejímá jazyky poesie, sociologie, psychologie i samotných masmédií. Výstava tak zachycuje postupné proměny a variace fotografie: od postmoderní nadsázky přes konceptuální přístupy 90. let až po nejsoučasnější díla zkoumající samu podstatu fotografického média. I z hlediska ostatních uměleckých přístupů (malba, instalace, performance) naznačuje výstava proměny vnímání fotografie jako nositele sociálního a kulturního obsahu.
Výstava představí kolem 150 děl od dvaceti autorů a dvou autorských dvojic, pracujících přímo i nepřímo s fotografií a příbuznými médii.
