o výstavě
Československá kultura začala programově následovat umění sovětské stalinské éry po převzetí moci komunisty, od února 1948. Tvorbu v duchu sovětského vzoru zajišťovala a kontrolovala nová, centrálně řízená umělecká organizace. Iracionálně tvrdá, schematická struktura vedení uměleckých svazů omezila přirozený vývoj československé kultury.
Výstava ”Československý socialistický realismus 1948 – 1958” představuje v malbě, plastice, objektech a dokumentech celou rozporuplnou dekádu českého výtvarného umění. Nejen díla a mnohé, často až kuriózní předměty (např. ukázky oficiálních státnických darů či soudobého užitého umění), ale i bohatý doprovodný program k výstavě, věnovaný tehdejší architektuře, módě, literatuře nebo kritice a úloze médií, s patřičným dobovým odstupem evokují období, které ovládl socialistický realismus.
Typickými znaky středoevropského socialistického realismu se staly různorodý charakter a špatná uchopitelnost. Tento “nový styl”, který měl sjednotit kulturu, budil rozpaky již v době svého vzniku. V poválečných Pamětech je vyjádřil i Václav Černý, jeden z mála tehdejších jasnozřivých uměleckých kritiků: “Poklonil bych se po pás, v úctě bych poklekl před tím, kdo by mě, než se dostaví konec mých dnů, přesně vysvětlil, co to je, ten socialistický realismus”.
